Jedna z nejstarších a zároveň jedna z nejdéle fungujících institucí katolické církve – dominikáni.

Svatý Dominik, zakladatel řádu kazatelů (dominikánů), se narodil kolem roku 1174 ve španělské vesnici Caleruega do rytířské rodiny Felixe Guzmána a Jany z Azy. Měl dva bratry – Antonína a Mannesa. Už v dětství se u něj projevovala touha po vzdělání i soucit s lidmi v nouzi. 

Roku 1215 založil řád kazatelů, spojení teologické učenosti a apoštolského života, a přizpůsobil pro něj řeholi sv. Augustina. Papež Honorius III. řád oficiálně schválil 22. prosince 1216. 

Svatý Dominik byl neúnavným misionářem – zakládal kláštery, formoval řeholnice, konal apoštolské cesty a připravoval bratry na službu v různých zemích. Zemřel 6. srpna 1221 v Bologni, kde byl pohřben „pod nohama svých bratří“ v kostele sv. Mikuláše.

Zázraky na jeho přímluvu byly zaznamenávány už za jeho života. Papež Řehoř IX. ho roku 1234 prohlásil za svatého.

Ještě po dvanácti letech je jeho tělo shledáno neporušené a u jeho hrobu dojde k několika zázračným uzdravením. Proto již roku 1234 prohlašuje svědek Dominikova pohřbu, papež Řehoř IX., že tento velikán církve, „svatý za života svého a požehnaný přízní Panny Marie, bude na věčné časy mezi předními světci uctíván“.

„Pane, dej mi pravou lásku, lásku, které není nic zatěžko pro spásu druhých!“

To byla jedna z jeho nejoblíbenějších modliteb.

Odkaz sv.Dominika – Laudare, Benedicere, Praedicare · Chválit, žehnat, kázat

Hlavním úkolem dominikánů bylo a je hlásání pravé víry.

Města jako Praha, Jablonné v Podještědí, Olomouc a Plzeň jsou spojena s působením řádu dominikánů.

Dominikánské kláštery v naší zemi zrušil Josef II.; bratři kazatelé se mohli vrátit až v roce 1905. Mnozí z nich pak prošli v období totality nacistickými i komunistickými kriminály.

Svatý Dominik založil první dům dominikánských mnišek ve Francii v Prouille už na samém začátku řádu r. 1206.

První kláštery sester dominikánek v českých zemích byly založeny již ve 13. století a fungovaly až do konce 18. století, kdy byly rozhodnutím Josefa II. všechny kontemplativní kláštery zrušeny. 

O sto let později, na konci 19. století, zatoužilo několik žen žít zasvěceným životem v Kazatelském řádu. Formaci dostaly v rakouském klášteře sester dominikánek v Gleisdorfu. Den jejich návratu do Olomouce-Řepčína – 12. září 1889 – je pro nás dnem založení nového společenství sester dominikánek v českých zemích.

Svatá Zdislava vstoupila do III. řádu, byla milující manželka a matka, která proslula svou dobrotou a službou nemocným, a je patronkou několika diecézí a provincií.

V současné době má sdružení celkem 368 členů v 17 zemích a 23 provinciích. V České republice je ve sdružení 16 členů (9 kněží a 7 trvalých jáhnů). Připravuje se sloučení se slovenskými bratřími – slovenská provincie a český vikariát.

Dominikáni jsou apoštolský řád, ve kterém se spojuje kontemplativní život s vedením duší a hlásáním Božího slova. K základním prvkům tohoto života patří: zachovávání řeholních slibů, společný život, liturgie, modlitba, a studium. To vše je přípravou na kázání.

O zakladateli svatém Dominikovi jeho současníci říkali: „Mluvil málo, jedině s Bohem v modlitbě, nebo o Bohu, a povzbuzoval bratry, aby ho v tom následovali.“ Toto propojení osobní modlitby a kazatelského poslání vyjadřuje také řádové heslo „Contemplata aliis tradere“ – dělit se s ostatními o plody vlastní rozjímavé modlitby a studia.

Dominikova matka Jana z Azy měla před porodem vidění, že jí z klína vyskočil pes nesoucí v tlamě hořící pochodeň, kterou zapaloval celý svět. Následovníci svatého Dominika v tom viděli předobraz narození velkého kazatele, který svým plamenným kázáním rozšíří po celém světě oheň, jejž přinesl na zemi Kristus. Pes s pochodní v tlamě se stal Dominikovým atributem a symbolem dominikánského apoštolátu. Tato legenda se také stala základem názvu řádu Domini canes – psi Páně.

Třetí řád svatého Dominika (latinsky Tertius Ordo Sancti Dominici), je současným oficiálním názvem Laická sdružení sv. Dominika,je náboženská organizace, fungující v rámci římskokatolické církve a úzce propojená s dominikánským řádem. Primárně jde o společenství lidí, žijících ve světě tj. mimo kláštery, v souladu se spiritualitou dominikánského řádu a v duchu sv. Dominika. Členové řádu se označují jako dominikánští terciáři a mohou si za jméno připojovat zkratku T. O. S. D.

První řád jsou kněží, druhý řád jsou mnišky a třetí řád lidé žijící ve světě zasvěceným životem v modlitbě, pravdě a lásce.

Patronkou třetího řádu je sv. Kateřina Sienská.

První řeholi třetího řádu vytvořil sedmý generál dominikánského řádu, Španěl Munio de Zamora (zemřel 1300), který organizaci formálně založil.

Do třetího řádu může vstoupit každý katolický křesťan. Do řádu mohou vstoupit svobodní i ženatí laici, svobodné i vdané ženy i kněží, nesmí však být členem jiného třetího řádu nebo jiného řeholního řádu. Minimální věk pro vstup je osmnáct let.

Dominikánský řád vede Magistr řádu svatého Dominika, fr. Gerard Francisco Timoner III OP.

Nový provinciál

Magistr řádu fr. Gerard Timoner III OP. 27. ledna 2026 dopoledne potvrdil volbu nového provinciála pro Českou Republiku, bratra Filipa Boháče, který tuto volbu přijal. 

Setkání s generálním promotorem pro laiky fr. Cristóbalem Torresem Iglesiasem OP

Na setkání laiků s představitelem řádu z Říma zazněly podněty z poslední generální kapituly, zejména důraz na to, že naslouchání těm, jimž máme kázat, nás formuje k dalšímu kázání a jeho způsobům. Věnoval se také procesu slučování české a slovenské provincie.

fr. Cristóbalem Torresem Iglesiasem OP, kněz, promotor pro dominikánské laiky pro celý svět a fr.Václav Tomáš Holčák OP, laik, představený 3.řádu, zakladatel Růžencového bratrstva pod titulem Panny Marie, Prostřednice všech milostí a prezident Mariiny Legie, pod titulem Naše Paní Dobrého pořízení.

1.5. – 3.5. 2026 proběhlo – Setkání s generálním promotorem pro laiky fr. Cristóbalem Torresem Iglesiasem OP

Na setkání laiků s představitelem řádu z Říma zazněly podněty z poslední generální kapituly, zejména důraz na to, že naslouchání těm, jimž máme kázat, nás formuje k dalšímu kázání a jeho způsobům. Věnoval se také procesu slučování české a slovenské provincie.

Dobrý dominikán bojuje proti zlu a přináší oběti.

„Čelíme nyní této poslední konfrontaci mezi Církví a Anticírkví, mezi evangeliem a antievangeliem a tato konfrontace je v plánech Boží prozřetelnosti,. Je to zkouška, kterou celá Církev musí projít.“ Slova kardinála Karola Wojtyly, budoucího papeže Jana Pavla II., z roku 1976

fr. Metoděj Vojtěch Němec, OP, kněz z Olomouckého konventu provází 3.řád svatého Dominika v Rožnově pod Radhoštěm.

Italská katolická mystička a členka třetího řádu svatého Dominika, Luisa Piccarreta žila bohatý vnitřní duchovní život. Hlas Pána Ježíše začala slyšet hned po prvním svatém přijímání a biřmování, ke kterým přistoupila ve věku devět let.

Luisa Piccarreta se narodila v italském městě Corato v provincii Bari, dne 23. dubna 1865 a zde i zemřela v pověsti svatosti dne 4. března 1947. 

Ve věku osmnácti let se stala dominikánskou terciářkou a přijala řeholní jméno Magdalena. Byla jednou z prvních, která do řádu ve farnosti vstoupila. Luisina oddanost Matce Boží se rozvinula v hlubokou mariánskou spiritualitu. 

Jako třináctiletá měla Luisa vidění, ve kterém viděla našeho Pána, jak nese svůj kříž a je obklopen rozzuřeným davem. Podíval se na ni a zvolal: „Duše, pomoz mi!“ Byla velmi dojatá a od té doby pociťovala hlubokou touhu trpět pro Ježíše a za duše.

Následovalo tříleté období intenzivních zkoušek – včetně démonických útoků – během kterých se jí Pán Ježíš pravidelně zjevoval. Ve věku 16 let přijala trvalé poslání obětní duše, což nakonec se souhlasem jejího zpovědníka vedlo k tomu, že byla 64 let nepřetržitě připoutána na lůžko. Luisa prožívala život spíše v nebi než na zemi, její mystické zážitky byly téměř nepřetržité.

3. července 1903 si zapsala: Jestliže se duše během života zcela odevzdá Ježíši, Ježíš se jí po smrti odevzdá a osvobodí ji od očistce.

Srpnové novinky z dominikánské rodiny 2026

Milá dominikánská rodino,

před půl rokem jsme slavili provinční kapitulu České dominikánské provincie. Pokusím se shrnout změny, které považuji za nejdůležitější.

Už několik let nemáme počet bratří potřebný pro samostatnou provincii a v každodenním životě se ukazuje, že tato hranice nebyla stanovena náhodně. Nezbývá proto než se spojit s nějakou jinou provincií. Vzhledem ke geografické i jazykové blízkosti bylo Slovensko logickou volbou. Česká provincie se tak na podzim roku 2027 stane provinčním vikariátem slovenské provincie, tedy částečně autonomní strukturou v jejím rámci. Současně chceme nadále rozvíjet kontakty s Francií, protože francouzská církev nabízí spoustu inspirativních přístupů, jak působit v sekularizované společnosti.

Hodně jsme přemýšleli o místech působení. Přestože na všech čtyřech místech klášterů vidíme jasný důvod naší přítomnosti, je zřejmé, že v horizontu deseti let nebude možné čtyři komunity udržet. Počet bratří klesá a jejich průměrný věk roste. Kapitula přesto nepovažovala za správné rozhodnout o okamžité redukci. Jako dlouhodobou prioritu však stanovila budování silnějších komunit v Praze a Olomouci. Na všech místech zároveň pojmenovala nejdůležitější oblasti apoštolské práce.

Proměnou prochází i naše společná díla. Dominikánská 8 svým významem přestala být pouze záležitostí pražského kláštera. Chceme jí dát pevnou institucionální podobu a dále ji rozvíjet. Důležité je přitom formulování strategie, profesionalizace, transparentnost řízení i nástroje zpětné vazby. Také revue Salve vstupuje do nové etapy. Osamostatňuje se od provincie a jejím vydavatelem bude nově založený Spolek pro vydávání revue Salve.

Formace zůstává v současné podobě: postulát na Slovensku a celá základní formace od noviciátu v toulouské provincii. Chceme však více přemýšlet o způsobu doprovázení zájemců o vstup do řádu.

Důležitou součástí budoucnosti provincie jsou laická sdružení. Povzbuzujeme je k větší samostatnosti v životě, formaci i apoštolátu. Chceme dále rozvíjet komunikaci v dominikánské rodině prostřednictvím newsletteru, webu a sociálních sítí. Velmi si vážíme snahy hledat spolupráci v apoštolských dílech, i když právě zde je potřeba být do budoucna konkrétnější.

Pro naši provincii přichází doba změn. Pokles počtu bratří začíná být velmi citelný, a tak nemůžeme jen pokračovat ve stávajících kolejích. Přesto tuto dobu nevnímám jako období úpadku a zániku. Naopak ji chápu jako příležitost znovu se soustředit na to podstatné. Je to výzva k rozlišování. V čem spatřujeme poslání dominikánů v české církvi a společnosti ve čtvrtině 21. století? Čemu chceme věnovat své omezené síly? Co jsou naopak projekty a činnosti, které kdysi měly smysl, ale už se přežily? Co někdo jiný udělá lépe než my?

Čeká nás mnoho přemýšlení i rozhodování. Věřím, že právě letní čas nám všem dá příležitost načerpat síly pro věci, které nás čekají.

Přeji vám požehnané léto a radostné prožití slavnosti svatého Dominika
fr. Filip Boháč OP

Česká kongregace sester dominikánek má novou generální představenou 2026

Česká kongregace sester dominikánek s radostí oznamuje, že na 21. generální kapitule byla zvolena za generální představenou sestra Bernadeta Prášková OP a do generální rady sestry Michaela Lokvencová, Marie Kašparová, Štěpánka Šenkeříková a Vojtěcha Beránková. Vyprošujeme novému vedení kongregace Boží požehnání a dary Ducha Svatého do služby. 

„Nikto nevlastní pravdu. Každý ji hledá.“

Pierre Claverie byl dominikánský bratr a biskup v Alžírsku, který celý život zasvětil dialogu medzi kresťany a moslimy. Miloval Alžírsko, jeho lidi a kulturu — a zustal jim věrný až do konce. V roku 1996 bol zavraždený a cirkev ho v roku 2018 vyhlásila za blahoslaveného mučeníka. Jeho život jenom historií — je výzvou pro každého z nás

Pierre Claverie se narodil 8. května 1938 v Alžíru do rodiny alžírského Francouze. Své mládí později vylíčil jako život v „koloniální bublině“, vyznačující se lhostejností vůči arabskému obyvatelstvu.

Během studií v Grenoblu si uvědomil svoje povolání ke kněžství a řeholnímu životu a v roce 1958 vstoupil do dominikánského noviciátu v Lille. Po složení časných slibů v roce 1959 zahájil studium v Le Saulchoir. V letech 1962–1963 absolvoval vojenskou službu v Alžírsku, při níž odmítal nosit zbraň. V listopadu 1964 složil slavné sliby a v červenci 1965 přijal kněžské svěcení.

V roce 1967 odešel z Le Saulchoir do konventu v Alžíru, kde se věnoval intenzivnímu studiu arabštiny, islámu a poznávání Alžírska. V roce 1972 začal působit v duchovní správě v hlavním městě.

Angažoval se v budování nového Alžírska, účastnil se politických debat, organizoval formační setkání a zabýval se teologickou reflexí zaměřující se na křesťanské působení v muslimské zemi. Stal se význačnou osobností alžírské církve.

V roce 1981 byl jmenován biskupem v Oranu a ještě intenzivněji se zaměřil na dialog s islámem. V roce 1987 se stal členem Papežské rady pro mezináboženský dialog. Navzdory vzrůstajícímu nebezpečí spojenému s radikalizací islamistů zůstal v zemi a nadále se snažil prosazovat pokojné soužití. Zahynul 1. srpna 1996 při atentátu spolu se svým spolupracovníkem, mladým Alžířanem Mohamedem Bouchikhim.

8. prosince 2018 byl spolu s 18 druhy, alžírskými mučedníky, blahořečen v bazilice Notre Dame de Santa Cruz v Oranu.

Dominikánská Letní škola sv. Tomáše Akvinského

SETKÁNÍ DOMINIKÁNSKÝCH TERCIÁŘŮ JE VŽDYCKY NA PRVNÍ PÁTEK V MĚSÍCI V ROŽNOVĚ p.R. V KOSTELE VŠECH SVATÝCH A ZAČÍNÁ MŠÍ SVATOU V 18,00h. A SETKÁNÍ POKRAČUJE NA FAŘE.